Poslouchaná verze pod pohádkou 🎧

Rocky byl malý, ale velmi zvědavý Jack Russell Teriér s bílou srstí a hnědými skvrnami kolem očí. Jeho majitelka Kateřina ho milovala víc než cokoliv jiného na světě. Žili spolu v útulném bytě, kde se Rocky cítil jako malý král.

Jednoho deštivého odpoledne, když nemohli jít na procházku, si Kateřina sedla na pohovku a zapnula televizi. Rocky, který si hrál se svou oblíbenou míčkovou hračkou, najednou zvedl hlavu. Z té podivné černé krabice se ozývaly zvuky, které nikdy předtím neslyšel.

„Haf! Haf!“ štěkal Rocky vzrušeně, když na obrazovce uviděl skupinu lvů procházejících africkou savanu. Jeho malý ocásek se třásl radostí. „To jsou asi noví přátelé!“ pomyslel si.

Bez zaváhání se rozeběhl směrem k televizi. Skok… a bum! Rocky narazil čumákem přímo do studené obrazovky. Překvapeně couval a naklonil hlavu na stranu. Kde se ti noví přátelé poděli?

„Rocky, co to děláš?“ zasmála se Kateřina.

Na obrazovce se teď objevila skupina tučňáků, jak se klouzají po ledu. Rockyho oči se rozzářily nadšením. „Ty vypadají ještě zábavněji!“ Chtěl znovu skočit do televize a znovu… bum! Další náraz do obrazovky.

Tentokrát si Rocky sedl před televizi a začal na ni nevěřícně zírat. Zatímco na obrazovce probíhala reklama na krmivo pro psy, Rocky začal štěkat na své „kolegy“ v televizi. „Ahoj! Ahoj! Proč se mnou nechcete hrát?“

Kateřina se rozhodla, že je na čase svému čtyřnohému příteli vysvětlit, co se to vlastně děje. Posadila se na koberec vedle něj a jemně ho pohladila.

„Poslouchej, Rocky,“ začala laskavě. „Tohle je televize. To, co vidíš, se neděje tady u nás v obývacím pokoji. Jsou to obrázky z dalekých míst na celém světě.“

Rocky ji pozorně naslouchal, ale stále nechápal. Štěkl na obrazovku, jako by se ptal: „Ale oni jsou přece tady! Vidím je!“

„Představ si to jako okno,“ pokračovala Kateřina. „Ale ne obyčejné okno. Je to kouzelné okno, které ti může ukázat zvířata z Afriky, tučňáky z Antarktidy, nebo dokonce pejsky z jiných zemí. Ale oni tam nejsou doopravdy. Jsou to jen obrázky.“

Rocky položil tlapku na obrazovku a nechápal, proč nemůže projít na druhou stranu. Na obrazovce se mezitím objevila skupina štěňátek, jak si hrají na louce. Rocky začal vzrušeně poskakovat před televizí.

„Podívej se,“ ukázala mu Kateřina na televizi a pak na okno. „Když se podíváš z okna, vidíš park, ale nemůžeš se tam dostat jen tak, že do okna skočíš. Musíš jít ke dveřím. Ale televize je jiná – je to okno do míst, kam se ani dveřmi nedostaneme.“

Rocky se zamyslel. Zkusil se podívat za televizi, jestli tam není nějaké tajné místo, odkud všechna ta zvířata přicházejí. Ale našel jen kabely a prach.

„Televize je vynález lidí,“ vysvětlovala dál Kateřina. „Dokáže zachytit obrázky z celého světa a ukázat je nám tady doma. Je to jako pohlednice, ale pohyblivá a se zvuky.“

Rocky si sedl a přemýšlel. Když se na obrazovce objevila skupina koček, už nevyskočil. Místo toho jen naklonil hlavu a pozoroval je se zájmem, ale s novou moudrostí.

„Dobře, Kateřino,“ jako by říkal jeho pohled. „Rozumím. Jsou to přátelé z daleka, které můžu vidět, ale nemůžu si s nimi hrát.“

Od té doby se Rocky stal nejlepším televizním divákem. Sedával vedle Kateřiny a společně sledovali dokumenty o zvířatech. Rocky se naučil, že televize je skutečně okno do jiného světa – světa plného dobrodružství, který mohl obdivovat z pohodlí domova.

A i když už nikdy neskákal na obrazovku, jeho ocásek se stále třásl radostí pokaždé, když uviděl své vzdálené zvířecí přátele v tom kouzelném okně.