Poslouchaná verze pod pohádkou 🎧

Bylo krásné slunečné ráno a Jack Russell Teriér Rocky seděl na zahradě a pozoroval svou paničku Katrin. Měl lesklou hnědobílou srst a uši, které se vzrušením vždycky poskakovaly nahoru a dolů.

„Rocky, dneska je tak horko!“ řekla Katrin a utřela si čelo. „Co kdybychom si trochu pohráli s vodními balonky?“

Rocky zvedl hlavu a zamával ocasem. Vodní balonky? To znělo zajímavě! Nikdy předtím žádné neviděl.

Katrin přinesla velkou misku plnou barevných balonků naplněných vodou. Byly modré, růžové, zelené a žluté – jako obrovské lesklé bonbóny! Rocky k nim okamžitě přiběhl a opatrně jeden očichal.

„Pozor, Rocky!“ zasmála se Katrin a hodila první balonek. Ten se vznášel vzduchem jako malá barevná raketa a pak – PLESK! – dopadl na trávu a rozstříkl se na tisíc kapek.

Rocky poskočil překvapením. Co to bylo? Kam ten divný míč zmizel? Rozběhl se k místu, kde balonek dopadl, ale našel jen mokrou trávu. Žádný míč. Nic. Jen voda.

„Ještě jeden, Rocky!“ volala Katrin a hodila další balonek, tentokrát růžový.

Rocky byl připravený. Rozběhl se, vyskočil vysoko do vzduchu a – PRÁSK! – chytil balonek přímo do tlamy. Okamžitě cítil, jak mu voda stříkla na čumák, do uší a po celé hlavě. Balonek zmizel! Zase!

„Kde je?“ zaštěkal Rocky a zmateně se rozhlížel. „Měl jsem ho! Byl tady v tlamě!“

Katrin se smála tak moc, že se musela posadit na trávu. „Rocky, vodní balonky prasknou, když se jich dotkneš!“

Ale Rocky to nemohl pochopit. Míče přece nepraskají! Míče se vždycky vrátí! Rozhodl se to zkusit znovu.

Katrin hodila zelený balonek. Rocky za ním vyrazil jako střela, ale tentokrát byl opatrnější. Když balonek dopadl na zem, Rocky k němu přistoupil pomalu, velmi pomalu, a jemně na něj sáhl tlapkou.

PLESK!

„Zase!“ zaštěkal Rocky frustrovaně. „Proč pořád utíkají?“

„Protože jsou ze speciální gumy, která je velmi tenká,“ vysvětlovala Katrin a hladila Rockyho mokrou hlavičku. „Uvnitř je voda, a když se balonek rozbije, voda vyteče ven.“

Rocky se posadil a zamyšleně naklonil hlavu. Pak dostal nápad! Co kdyby balonek nechytil, ale jenom za ním běhal? Možná by pak nezmizel!

„Hoď další!“ zaštěkal nadšeně.

Katrin hodila modrý balonek, ale tentokrát ho hodila jen lehce, takže se pomalu kutálel po trávě. Rocky za ním běžel, ale nedotýkal se ho. Balonek se kutálel a kutálel a – ano! – pořád tam byl!

„Mám ho! Mám ho a nezmizel!“ zaštěkal šťastně Rocky.

Ale pak přišel prudký poryv větru a balonek se zakutálel na kamen. PRÁSK! A bylo po něm.

Rocky si lehl na trávu, úplně zmáčený a unavený. „Nechápu to,“ povzdechl si. „Jsou to nejpodivnější míče, jaké jsem kdy viděl.“

Katrin si k němu přisedla a objala ho. „Víš co, Rocky? To je kouzlo vodních balonků. Nejsou tu na dlouho, ale dokud tu jsou, je s nimi zábava. Někdy jsou nejlepší věci ty, které netrvají věčně.“

Rocky o tom chvíli přemýšlel. Pak si všiml poslední žluté vodní koule v misce. Rozběhl se k ní, vzal ji opatrně do tlamy – a tentokrát ji nesl přímo ke Katrin.

„Pro tebe!“ chtěl říct, ale samozřejmě – PLESK! – balonek praskl a voda je oba opláchla.

Oba se začali smát a smáli se tak dlouho, až je bolela bříška. Rocky pochopil, že i když vodním balonkům nerozumí, není to důležité. Důležité je, že si hraje s tou nejlepší paničkou na světě.

A když večer uléhal do svého pelíšku, usmíval se. Vodní balonky byly podivné – ale příště je určitě chytí!
Nebo… možná ne. Ale zkusí to!