Poslouchaná verze pod pohádkou 🎧

Malý pejsek Jack Russell Teriér Rocky seděl na zahradě a pozoroval krásné květiny kolem sebe. Červené růže, žluté slunečnice a fialové levandule kvetly všude kolem. Rocky miloval tyto barevné květiny, ale dnes si všiml něčeho zvláštního.

„Katrin!“ zaštěkal nadšeně na svou paničku. „Podívej! Květiny se naučily létat!“

Katrin se rozesmála a přišla se podívat, co Rocky objevil. Viděla, jak její malý psík sleduje modré, oranžové a žluté „květiny“, které poletovaly ze záhonu na záhon.

„Ty malý hlupáčku,“ usmála se Katrin a pohladila Rockyho po hlavě. „To nejsou květiny, které létají. To jsou motýli!“

Rocky naklonil hlavu na stranu, jak to dělal vždy, když něčemu nerozuměl. „Mo-tý-li?“ opakoval pomalu.

„Ano, Rocky. Motýli jsou malí tvorové s křídly. Nejsou to květiny, ale milují je, protože z nich pijí sladkou šťávu, kterou nazýváme nektar,“ vysvětlila Katrin.

Rocky se rozhodl, že se o motýlech dozví víc. Začal je pozorně sledovat. Viděl malého žlutého motýla, který se usadil na červené růži. „Vypadá skoro jako malé slunce s křídly,“ pomyslel si.

Pak přiletěl velký modrý motýl a usadil se přímo před Rockyho nos. Rocky zůstal úplně v klidu a jen pozoroval. Motýl měl nádherná modrá křídla s malými černými tečkami.

„Jsi krásný,“ zašeptal Rocky. Motýl mávl křídly, jako by mu odpovídal, a pak odletěl k levanduli.

Celé odpoledne Rocky sledoval motýlí tanec. Viděl oranžové motýly s černými pruhy, bílé motýly s jemnými vzory a dokonce malého zeleného motýla, který se téměř ztratil mezi listy.

„Katrin,“ zaštěkal Rocky večer. „Proč jsou motýli tak různobarevní?“

Katrin si sedla vedle něj do trávy. „To je jejich způsob, jak být krásní a jak najít své kamarády. Každý druh motýla má jiné barvy a vzory. Je to jejich speciální oblečení.“

Rocky si představil, že by měl křídla jako motýl. Jaké barvy by asi měl? Možná hnědé a bílé jako jeho srst, nebo možná něco úplně jiného – třeba duhové!

Následující den Rocky čekal v zahradě na své nové přátele. Když přiletěl první motýl, Rocky opatrně přišel blíž. Tentokrát se nebál a motýl se nebál jeho.

„Ahoj, motýli,“ řekl tiše Rocky. „Jsem Rocky a toto je naše zahrada. Můžete tu bydlet, jak dlouho chcete.“

A jako by mu motýli rozuměli, začali každý den navštěvovat Rockyho zahradu. Rocky se naučil rozpoznávat různé druhy a dokonce jim dával jména. Žlutý motýl byl Sluníčko, modrý Nebe a oranžový s černými pruhy Tygřík.

Katrin byla na Rockyho hrdá. „Vidíš, Rocky? Když jsme trpěliví a laskaví, můžeme se spřátelit i s těmi nejmenšími tvory.“

Rocky spokojeně zamával ocasem. Zjistil, že svět je plný překvapení a že někdy to, co se zdá být létajícími květinami, může být něčím ještě krásnějším – novými přáteli s duhově barevnými křídly.

Od té doby Rocky každé ráno navštěvoval svou zahradu a zdravil své motýlí přátele. A když někdo řekl, že vidí létající květiny, Rocky se jen usmál a řekl: „To nejsou květiny, to jsou moji kamarádi motýli!“