Poslouchaná verze pod pohádkou 🎧

Byla hluboká noc a Rocky spal klidně ve svém novém pelíšku. Malý Jack Russell Teriér si už začínal zvykat na svůj nový domov u paničky Katrin. Najednou ho však probudil divný zvuk z kuchyně.

„Hmmmmm… bzzzzz… hmmmmm…“

Rocky okamžitě otevřel oči. Jeho malé černé uši se vztyčily jako anténky. Co to může být? Nikdy takový zvuk neslyšel. Opatrně vystrčil hlavu z pelíšku a naslouchal.

Zvuk se opakoval. Vycházel přímo z kuchyně a zněl trochu strašidelně. Rocky se rozhodl, že musí paničku Katrin ochránit. Konečně! To je přece jeho práce!

Potichu se vyplížil z ložnice a prošel chodbou. Měsíc svítil oknem a dělal podivné stíny na stěnách. Rocky šel pomalu, krok za krokem. Zvuk byl čím dál silnější.

„Bzzzzz… klik… bzzzzz…“

Když došel ke kuchyni, viděl, že zvuk vychází z velkého bílého předmětu v rohu. Rocky ještě nikdy neviděl nic podobného. Bylo to veliké, vysoké, bílé – a bzučelo to!

„Haf! Haf! Haf!“ začal štěkat ze všech sil. Tohle musí být nebezpečné!

Jeho štěkot probudil paničku Katrin. Za chvilku se v kuchyni rozsvítilo světlo a panička Katrin přiběhla v růžovém županu.

„Rocky! Co se děje, miláčku?“ zeptala se a viděla, jak malý pejsek bojovně štěká na lednici.

„Haf! Haf! Nebezpečí!“ snažil se Rocky říkat svým štěkotem.

Panička Katrin se usmála a klekla si k němu. „Ach, Rocky, ty jsi se lekl lednice. Pojď, neboj se, ukážu ti, co to je.“

Vzala Rockyho do náruče. Rocky se stále třásl vzrušením a díval se na podivnou bílou věc.

„Tohle je lednice, Rocky,“ řekla panička Katrin něžně. „Je to takový kouzelná krabice na jídlo. Uvnitř je chladno, aby se jídlo nezkazilo a zůstalo čerstvé.“

Rocky naklonil hlavu na stranu. Krabice na jídlo? To znělo zajímavě.

„Podívej se,“ řekla Kateřina a otevřela dvířka lednice. Rocky zíral s otevřenou pusou. Uvnitř se rozsvítilo světlo! A bylo tam plno zajímavých věcí.

„Vidíš? Tady mám mléko, jogurty, sýr, zeleninu, maso…“ vysvětlovala Kateřina. „A tady v této krabičce jsou tvoje oblíbené pamlsky pro pejsky.“

Rocky opatrně čenichal. Cítil spoustu různých vůní – některé dobré, některé neznámé. A bylo tam opravdu chladno!

„Brrr!“ zatřásl se, když strčil nos blíž.

„Ano, je tam zima,“ zasmála se Kateřina. „Proto se tomu říká chladnička. Představ si to jako velkou boudu, kde je pořád zima, i když je venku horké léto.“

Najednou se motor lednice znovu zapnul: „Bzzzzz…“

Tentokrát se Rocky nelekl. Pozorně poslouchal a díval se na Kateřinu.

„To je motor, který dělá chladno,“ vysvětlila. „Někdy se zapne a někdy se vypne. Je to úplně normální. Nemusíš se bát. Lednice je náš přítel – stará se o naše jídlo.“

Rocky pomalu kýval hlavou. Začínal chápat. Tohle nebyla žádná příšera, ale pomocník!

„Chceš ochutnat něco dobrého?“ zeptala se Kateřina. Vytáhla malý jogurt a nechala Rockyho olíznout víčko.

„Mňam!“ Rocky nadšeně vrtěl ocasem. Jogurt chutnal výborně!

„Tohle je tvoje noční pochoutka,“ řekla Kateřina. „Ale jen výjimečně, když jsi tak statečný hlídač.“

Rocky se na ni podíval a ocas mu vrtěl jako vrtulka. Byl hrdý, že je statečný hlídač!

Potom Kateřina lednici zavřela a vzala Rockyho zpět do ložnice. „Tak, a teď už jdeme spát. Zítra ti ukážu všechny poklady, které lednice skrývá.“

Rocky se zachumlal do svého pelíšku a spokojeně si olizoval tlamičku. Už rozuměl tomu podivnému zvuku. Lednice byla vlastně dobrá – byla to chladná spíž plná jídla.

Když se motor lednice znovu zapnul, Rocky jen otevřel jedno oko, mávnul ocasem a spokojeně usnul. Konečně se cítil opravdu doma.