Poslouchaná verze pod pohádkou 🎧

Bylo jednou jedno malé kuřátko jménem Zlatínka, které žilo na krásné farmě babičky Anny a dědy Jirky. Zlatínka měla jemné žlutožluté peříčko a zvědavá tmavá očka, kterými neustále pozorovala svět kolem sebe.

Každé ráno, když první paprsky slunce probudily farmu, slyšela Zlatínka zajímavé zvuky zvenku – štěkání, mňoukání, bzučení včel a zpěv ptáků. Toužila po tom, aby opustila bezpečí kurníku a prozkoumala všechna ta místa, odkud ty zvuky přicházely.

„Mamiko Kvokno,“ pípala jednoho rána, „kdy budeme moci jít ven a vidět celou farmu?“

Slepice Kvokna se na svou dcerku láskyplně podívala. „Dnes je ten den, Zlatínko. Jsi už dostatečně velká na svůj první výlet!“

Zlatínka se radostí třásla celým tělem. Společně s maminkou vyšly z kurníku a ocitly se v nádherném světě plném barev a vůní.

První, koho potkaly, byla malá hnědá fenka Emi, která vesele poskakovala kolem dědy Jirky při práci na zahradě.

„Dobrý den, Kvokno!“ zaštěkala Emi. „To je tvoje malá Zlatínka? Jak je roztomilá!“

Zlatínka se schovávala za mamino křídlo, ale byla tak odvážná, že se brzy osmělila říct: „Dobrý den, Emi!“

Děda Jirka přestal pracovat a usmál se na kuřátko. „Tak to je tvůj první výlet, Zlatínko? Musíš vidět všechna krásná místa na naší farmě!“

Když procházely kolem stodoly, Zlatínka zahlédla bílou postavu s šedými skvrnami, která spala na trámu. Byl to Šustík, nejlaskavější kocour z celé farmy.

„Psst,“ zašeptala Zlatínka, „nechceme ho vzbudit.“

„To je milé od tebe,“ usmála se maminka. „Šustík je skutečně velmi hodný.“

Pokračovaly dál a u rybníčku narazily na nezvykle zbarvené koťátko – bylo trojbarevné s černými, bílými a rezavými skvrnkami. Byla to Maňa, která se právě snažila chytit motýla.

„To se ti nepovede,“ ozvalo se shora. Na větvi jabloně seděl rudý kocour Čičkin a pozoroval Maňu s pobaveným výrazem v očích.

„Možná ne, ale je to zábava!“ odpověděla Maňa a pokračovala v chytání motýla.

Zlatínka byla fascinovaná tím, jak jsou všichni obyvatelé farmy jiní, a přesto si tak krásně rozumějí.

Kvokna vedla svou dcerku k záhonu babičky Anny, kde kvetly nejkrásnější květiny na celé farmě. Babička Anna právě zalévala růže a když uviděla kuřátko, rozjasnila se.

„Zlatínko! Jaká radost tě vidět na tvém prvním výletu,“ řekla babička a její modré oči se ještě víc rozzářily láskou. „Chceš se podívat na moje květiny?“

Zlatínka nadšeně pípla a babička jí ukázala růže, slunečnice, levanduli a mnoho dalších krásných květin. Vysvětlila jí, jak důležité jsou včely pro květiny a jak všechno na farmě spolu souvisí.

Náhle se k nim přiblížil bílý kocour s černými skvrnami. Byl to Maksík, který právě procházel kolem a zaslechnul rozhovor.

„Ahoj, Kvokno! To je ta slavná Zlatínka? Slyšel jsem, že má dnes svůj první výlet,“ mňoukal Maksík. „Musíte navštívit tajné místo za zahradou, kde rostou nejsladší bobule!“

„Možná až příště, Maksíku,“ usmála se Kvokna. „Dnes si prohlédneme základní části farmy.“

Po obědě, kdy slunce svítilo nejjasněji, ukázala Kvokna Zlatínce, kde najít nejlepší červíčky v měkké půdě, jak se napít čisté vody z rybníčka a kde se schovat, kdyby začalo pršet.

„Pamatuj si, Zlatínko,“ říkala maminka, „farma je náš domov, ale také místo, kde musíme být opatrní a respektovat všechny, kteří zde žijí.“

Když se večer vracely do kurníku, Zlatínka byla unavená, ale nesmírně šťastná. Setkala se s tolika novými přáteli! S laskavým Šustíkem, dobrodružným Maksíkem, charakterní Maňou, moudrým Čičkinem a věrnou Emi. A také s babičkou Annou a dědou Jirkou, kteří se starají o všechny obyvatele farmy s takovou láskou.

„Mamiko,“ šeptala Zlatínka, když si maminka připravovala místo na spaní, „farma je ještě krásnější, než jsem si představovala.“

„A to jsi viděla jen malou část, zlatíčko,“ usmála se Kvokna. „Každý den zde můžeš objevit něco nového.“

Zlatínka spokojené zavřela očka a snila o všech dalších dobrodružstvích, která ji na farmě čekají. Věděla, že našla domov plný lásky, přátelství a nekonečných možností pro objevování.

A tak skončil první výlet malé Zlatínky, ale byl to teprve začátek mnoha krásných dnů na farmě babičky Anny a dědy Jirky.