Poslouchaná verze pod pohádkou 🎧

Na malé louce plné barevných květin stál krásný dřevěný úl, kde žila pracovitá včelí rodina. Bydlela tam maminka včelka Květuška, tatínek včelka Bzuček, babička Meduška a tři malí včeláčci: Pája, Mája a nejmenší Šiška.

Celý týden všichni pilně pracovali. Maminka Květuška létala od květu ke květu a sbírala sladký nektar. Tatínek Bzuček hlídal úl a pomáhal stavět nové plástve . Babička Meduška učila malé včeláčky, jak poznávat nejlepší květiny, a děti se učily létat a tančit včelí tanec.

„Bzzzz, bzzzz,“ bzučely malé včeličky každé ráno. „Kdy můžeme jít ven sbírat nektar jako maminka?“
„Až budete větší a silnější,“ odpovídala jim babička Meduška s laskavým úsměvem.

Když přišla neděle, tatínek Bzuček zazvonil malým zvonečkem v úle. „Dnes je neděle!“ oznámil. „Den odpočinku pro celou naši včelí rodinu!“
„Ale tati,“ protestovala Pája, „já chci jít sbírat nektar! Včera jsem viděla krásné slunečnice na kraji louky!“
„A já chci pokračovat ve stavění své malé plástve,“ přidala se Mája.
Nejmenší Šiška jen zívl. „Já jsem unavený z celého týdne učení,“ řekl ospale.

Tatínek Bzuček se usmál a posadil se doprostřed úlu. „Víte, milé děti, i ta nejpracovitější včelka potřebuje odpočinek. Když neustále pracujeme, staneme se unavení a nebudeme moct podávat ty nejlepší výkony.“
Maminka Květuška přikývla. „Když si odpočineme, naše křídla budou silnější, naše oči bystřejší a budeme moci sbírat ještě více nektaru.“

Babička Meduška vytáhla starou knihu pohádek. „Co kdybychom si dnes vyprávěli příběhy o našich předcích? Znám krásné historky o statečných včelách, které zachránily celý úl.“
„To zní skvěle!“ zvolala Pája a zapomněla na slunečnice.

Celá rodina se pohodlně usadila na měkkých plástvích. Babička začala vyprávět o pradědovi Bzučkovi, který kdysi dávno zachránil úl před velkou bouří. Potom maminka Květuška zazpívala krásnou píseň o tanečních květinách, kterou se naučila od své maminky.

Tatínek Bzuček ukázal dětem, jak hrát staré včelí hry – například „Uhodni květinu podle vůně“ nebo „Kdo najde nejkrásnější barvu v duze“.
Malý Šiška, který byl celý týden nejospalejší, se najednou rozveselil. „Tohle je mnohem zábavnější než jen práce nebo učení!“ smál se, když se snažil uhodnout, zda voní růže nebo levandule.

Odpoledne si celá rodina vyšla na klidnou procházku po louce. Nesbírali nektar, nestavěli plástve, jen pozorovali krásnou přírodu kolem sebe. Viděli motýly tančící ve vzduchu, ptáčky zpívající na větvích a sluníčko, které se zlatě lesklo na kapkách rosy.
„Podívejte,“ ukázala maminka Květuška na malou sedmikrásku, „jak je krásná! Celý týden jsem kolem ní létala, ale nikdy jsem si nevšimla, jak jemné má okvětní lístky.“

Když se večer vrátili domů, všichni se cítili odpočatí a šťastní. Malé včeličky se tulily k mamince a tatínkovi.
„Víte co?“ řekla Pája. „Myslím, že zítra budu ještě lepší ve sbírání nektaru, protože jsem si dnes odpočinula.“
„A já postavím nejkrásnější plástev, protože mám nové nápady z našich her,“ dodala Mája.
Šiška už spal a usmíval se ve spánku.

Babička Meduška je všechny pěkně přikryla. „To je správně, moje zlatíčka. Odpočinek není lenost – je to způsob, jak nabrat sílu pro nové výzvy.“

A tak včelí rodina usínala spokojeně, protože věděli, že nedělní odpočinek jim dal něco mnohem cennějšího než práce – čas strávený společně, lásku a sílu do nového týdne.