V jednom lese, nedaleko malého potůčku, žil jezevec jménem Pruhovaný. Byl to velmi pořádkumilovný jezevec, který měl rád, když každá věc měla své místo. Zatímco ostatní zvířátka žila v jednoduchých doupatech, Pruhovaný snil o něčem větším.

„Postavím si nejkrásnější podzemní město, jaké kdy kdo viděl!“ rozhodl se jednoho dne a hned se pustil do práce.

Pruhovaný kopal a hrabal každý den od rána do večera. Nejdříve vytvořil hlavní chodbu, která vedla hluboko pod zem. Z této chodby pak vedlo mnoho menších chodbiček do různých místností.

„Tady bude jídelna,“ říkal si, když kopal první velkou místnost. „A tady bude ložnice s měkkým lůžkem z listí a trávy.“

Postupně přidával další a další místnosti. Vytvořil spižírnu, kde ukládal zásoby na zimu, hernu pro deštivé dny a dokonce i malou knihovnu, kde schovával listy s kresbami, které si sám namaloval.

Každou místnost Pruhovaný pečlivě vyčistil a uspořádal. Na stěny pověsil krásné kamínky a svítící broučky, kteří jeho podzemní domov rozsvítili jemným světlem.

Ale i když bylo jeho podzemní město krásné a útulné, Pruhovanému bylo trochu smutno. „K čemu je takový krásný domov, když ho nemůžu s nikým sdílet?“ přemýšlel.

A tak se rozhodl uspořádat návštěvní den pro zvířátka z povrchu. Vyrobil malé pozvánky z březové kůry a roznesl je po celém lese.

„Srdečně vás zvu na prohlídku mého podzemního města!“ stálo na každé pozvánce. „V neděli odpoledne, vchod u velkého dubu.“

Když nastal den návštěvy, Pruhovaný nervózně čekal u vchodu do svého domova. Bál se, že nikdo nepřijde. Vždyť jezevci byli známí tím, že si žijí sami a ostatní zvířátka se jich trochu bojí.

Ale najednou se začala scházet zvířátka ze všech koutů lesa. Přiběhl zajíček Ušáček, přicupitala veverka Zrzečka, přilétla sova Moudrá a mnoho dalších.

„Vítejte v mém podzemním městě!“ usmál se Pruhovaný a vedl své hosty dovnitř.

Zvířátka žasla nad krásou a uspořádáním jezevčího domova. Každá místnost byla čistá a měla svůj účel. V jídelně Pruhovaný připravil hostinu z lesních plodů, medu a oříšků.

„To je nádhera!“ obdivovala veverka Zrzečka, když viděla spižírnu plnou zásob.

„A tak útulné,“ přidal se zajíček Ušáček, když si lehl na měkké lůžko v ložnici.

Sova Moudrá byla nadšená z knihovny. „Nikdy jsem neviděla tak krásné obrázky,“ houkala, když si prohlížela jezevčí kresby.

Během návštěvy se zvířátka spřátelila s Pruhovaným. Zjistila, že jezevec není vůbec strašidelný, ale je to milý a pohostinný soused.

„Můžeme přijít i příště?“ ptala se zvířátka, když se den chýlil ke konci.

„Samozřejmě,“ usmál se Pruhovaný. „Můj domov je otevřený pro všechny přátele.“

Od toho dne se podzemní město stalo oblíbeným místem setkávání lesních zvířátek. V zimě poskytovalo teplé útočiště před mrazem, v létě příjemný chládek před sluncem.

A Pruhovaný? Ten byl nejšťastnějším jezevcem na světě. Jeho pořádkumilovnost a pracovitost mu přinesla nejen krásný domov, ale i mnoho nových přátel.

Tak se naučil, že i když je hezké mít pěkně uklizený a uspořádaný domov, mnohem důležitější je sdílet ho s přáteli. Protože domov není jen místo, kde bydlíme, ale hlavně místo, kde jsme šťastní s těmi, které máme rádi.