Poslouchaná verze pod pohádkou 🎧

Malé hnědé kudrnaté štěňátko Grace, plemene Maltipoo, bylo opět na cestách se svou nejlepší kamarádkou Elou. Tentokrát jejich letadlo přistálo v Indii – v zemi plné vůní, koření, zpěvů a barev. Grace už byla zvyklá na to, že s Elou zažívají ty nejpodivuhodnější dobrodružství, ale ještě netušila, co ji čeká tentokrát.

Když vystoupily z letadla, vzduch byl teplý a nasládlý. Všude se mísily vůně skořice, kardamomu, hřebíčku a kurkumy. Grace si zvědavě čichala a vrtěla ocáskem.
„Ela, tady to voní jako v kouzelné kuchyni!“ štěkla radostně. Ela se smála a pohladila ji po huňaté hlavě.

První zastávkou byl trh v Jaipuru, městě v Rádžasthánu. Na trhu to vřelo jako v úlu. Ženy v barevných sárí nabízely koření naskládané do vysokých pyramid: žlutá kurkuma, červený chilli prášek, hnědý skořicový prášek a zelené lístky máty. Grace si k jednomu kopečku přivoněla – a hned kýchla!
„Hepčííí!“
Prodavač se zasmál: „Vidíte, i váš pejsek má rád naše koření!“

Náhle se ozval zpěv, bubny a smích. Grace se zvědavě rozhlédla. Na náměstí se shromáždili lidé a házeli na sebe barevné prášky. Všude létaly oblaky růžové, modré, zelené a fialové.
„Co se to děje?“ zaštěkala Grace.
„To je svátek Holi,“ vysvětlila Ela. „Lidé si jím připomínají radost, přátelství a lásku. Je to svátek barev.“

Grace se zpočátku trochu bála. Její kudrnatá hnědá srst byla jemná jako čokoláda, a nechtěla ji mít celou posypanou. „Co když už nikdy nebudu hezky hnědá?“ pomyslela si. Jenže když na ni dopadl první obláček růžového prášku a na srsti se rozprostřela zářivá skvrna, Grace vyjekla překvapením – a pak se začala smát štěkotem. Běžela mezi dětmi, nechala na sebe házet další barvy a její srst se brzy proměnila v duhový kožíšek. Lidé se smáli a hladili ji:
„Podívejte, malá duhová princezna!“

Ela také dostala na čelo červenou tečku – bindi, kterou nosí indické ženy. Grace dostala svou malou červenou tečku také. Byla tak pyšná, že vesele hopsala kolem a předstírala, že je skutečná indická princezna.

Po svátku se obě vydaly na projížďku na slonovi. Byla to obrovská šedá samice jménem Lakšmí. Na jejích zádech byl připevněný speciální košík se sedačkou, kde seděla Ela i Grace.
„Ela, to je určitě největší pes na světě!“ štěkla Grace, když se rozhlížela shora. „Jen má strašně dlouhý nos!“
Ela se smíchem přikývla: „To není pes, Grace, to je slon. A v Indii je to posvátné zvíře.“
Slon se pomalu houpal krok za krokem, a Grace připadalo, že plují na pohyblivém ostrově.

Další den navštívily palác plný zrcadel. V každém zrcadle viděla Grace tisíc malých Grace, všechny barevné jako duha. Pobíhala od jednoho zrcadla k druhému a snažila se chytit svůj odraz. Lidé kolem se smáli a říkali, že tak veselého pejska ještě neviděli.

Večer se usadily u ohně. Lidé jim nabídli sladké koule z cizrnové mouky zvané ladoo a teplý čaj masala s mlékem a kořením. Ela pomalu usrkávala a Grace dostala malý kousek sušenky bez cukru, aby jí nebylo špatně. Vůně kardamomu a skořice ji ukolébala a ona se přitulila k Ele.

„Ela,“ zašeptala ospale, „Indie je země barev, vůní a přátelství. Myslím, že i když je moje srst hnědá, teď je ještě krásnější, když na ní svítí všechny ty barvy.“
Ela ji jemně pohladila: „Moje malá Grace, ať máš srst hnědou, duhovou nebo úplně jakoukoli, pro mě jsi vždycky ta nejkrásnější.“

Grace zavřela oči, zatímco kolem ještě zněly indické písně a bubny. Usnula spokojeně, protože věděla, že spolu s Elou mohou procestovat celý svět – a že v každé zemi najdou nové přátele, dobrodružství a kouzlo.

A tak Grace snila o létajících slonech, duhových prášcích a nekonečných vůních koření, které ji budou provázet až do další cesty.