Poslouchaná verze pod pohádkou 🎧

Malé rudé kudrnaté štěňátko Grace se probudilo v hotelovém pokoji v Káhiře a vzrušeně zaštěkalo. Dnes měla společně se svou nejlepší kamarádkou Elou prozkoumat tu nejúžasnější zemi – Egypt! Grace si už týden představovala, jak bude běhat po poušti a honit velké písečné myši.

„Jsi připravená, Grace?“ zeptala se Ela a pohladila svého malého kudrnatého mazlíčka. „Dnes jedeme k pyramidám v Gíze!“

Grace nadšeně zamávala ocasem. Pyramidy! To znělo jako obrovské psí boudy pro nějakého opravdu velkého psa!

Když dorazily na místo, Grace zůstala s otevřenou tlamičkou. Před nimi se tyčily obrovské kamenné stavby, které se zdálo, dosahovaly až k obloze. „Haf! To je ale veliká bouda!“ zaštěkala Grace a rozběhla se směrem k nejbližší pyramidě.

„Grace, počkej!“ volala za ní Ela. „To nejsou psí boudy, to jsou hrobky starých egyptských králů – faraonů.“

Ale Grace už objevila něco ještě zajímavějšího. Nedaleko pyramid ležela obrovská kamenná socha s hlavou člověka a tělem lva. Sfinga! Grace se posadila přímo před ni a dlouho se na ni dívala.

„Proč se ta velká kočka nehýbe?“ ptala se Grace zvědavě. Obcházela kolem Sfingy, čichala k jejím starým kamenům a cítila tu podivuhodnou vůni historie – tak starou a tajemnou, až jí běhal mráz po zádech.

Ela se usmála: „To není kočka, Grace. Je to Sfinga – mýtická bytost, která má hlavu člověka a tělo lva. Stojí tu už tisíce let a střeží pyramidy.“

Grace si sedla a zamyslela se. „Tisíce let? To je ještě déle než když čekám na svou večeři!“ zaštěkala a Ela se rozesmála.

Jejich průvodce, milý muž jménem Ahmed, jim začal vyprávět o staroegyptských faraonech. „Víte, že faraoni měli také psy? Velmi si je cenili a někteří psi byli dokonce pohřbeni spolu se svými pány.“

Grace hrdě zvedla hlavu. Královští psi! Vždyť ona také mohla být královský psíček! Představila si sebe s malou zlatou korunkou na hlavě a ocasem ozdobeným drahokamy.

„Podívej, Grace,“ ukázala Ela na reliéf na stěně jedné z hrobek. „Tohle jsou obrázky psů, kteří žili s faraony.“

Grace se na obrázky zadívala a hrdě zaštěkala. Ti psi vypadali velmi vznešeně, ale rozhodně nebyli tak roztomilí jako ona se svými rudými kudrlinkami!

Večer se vrátily do hotelu u Nilu. Grace poprvé viděla ty podivné vysoké tvory, kteří chodili kolem – velbloudy. Měli dlouhé nohy, dlouhý krk a vypadali velmi důstojně.

„To jsou psi s velmi dlouhými nohama?“ zeptala se Grace.

Ela se smála: „Ne, miláčku, to jsou velbloudi. Pomáhají lidem cestovat po poušti.“

Grace si myslela, že by se s velbloudy určitě spřátelila. Vypadali jako velmi laskaví velcí bratranci všech pejsku.

Tu noc, když Grace ležela ve své postýlce vedle Eliny postele, dívala se oknem na Nil, který se třpytil ve světle měsíce. Slyšela tiché šumění vody a vzdálené zvuky města.

„Elo,“ zašeptala Grace ospalým hlasem, „Egypt je kouzelná země. Líbí se mi ty velké kamenné boudy a ta nehybná kočka. A určitě bych byla dobrý faraonův pes.“

Ela ji pohladila po kadeřavé hlavičce: „Určitě bys byla ten nejlepší královský pes ze všech, Grace. A víš co? Zítra půjdeme na plavbu po Nilu!“

Grace spokojeně zavřela oči a zdálo se jí o zlatých korunách, velbloudech s dlouhými nohama a o tom, jak běží po poušti se Sfingou, která přestala být nehybná a hraje si s ní na honěnou mezi pyramidami.

A zatímco malé rudé štěňátko spalo, egyptský měsíc nad Nilem se na ně laskavě usmíval a střežil jejich sny plné dobrodružství.