Pohádkárna

📖 Nová pohádka každý den

🎧 Bezpečné pohádky s ponaučením pro děti – čtěte, poslouchejte a objevujte 🌿 Pohádky, které zahřejí dětská srdce 🌿 Pohádky plné laskavosti a dobrodružství

Cesta kolem světa – Grace a Ela v Brazílii

Pohádky pro děti,pohádky na dobrou noc,pohádky o zvířatech,krátké pohádky,české pohádky,pohádky ke čtení,audio pohádky

Poslouchaná verze pod pohádkou 🎧

Malé hnědé kudrnaté štěňátko Grace z plemene Maltipoo se probudilo zvukem veselé hudby, která se linula otevřeným oknem. Její majitelka Ela už byla oblečená v jasně žlutém tričku a usmívala se od ucha k uchu.

„Grace, dnes začíná naše nejbarevnější dobrodružství!“ zvolala Ela. „Jedeme do Brazílie!“

Grace radostně zaštěkala a její malý ocásek se začal kmitat tak rychle, že to vypadalo jako malý ventilátor. Ela ji vzala do náruče a společně se vydaly na jejich kouzelnou cestu.

Když se Grace a Ela ocitly v Riu de Janeiro, nemohly uvěřit vlastním očím. Všude kolem nich tančili lidé v nádherných kostýmech zářících všemi barvami duhy. Ženy měly na hlavách obrovská pestrobarevná peříčka, muži hráli na bubny a všichni zpívali sambové písničky.

„Podívej se, Grace!“ ukázala Ela na průvod. „To je brazilský karneval – největší oslava na světě!“

Grace byla tak ohromená, že jí spadla tlamička . Nikdy předtím neviděla tolik barev najednou. Když jeden tanečník v zeleném kostýmu s křídly jako papoušek prošel kolem, Grace se k němu přitulila a začala tančit. Její malé tlapky se pohybovaly v rytmu samby a všichni kolem se smáli radostí.

Druhý den se Grace a Ela vydaly na slavnou pláž Copacabana. Grace nikdy předtím neviděla oceán, a když spatřila tu obrovskou modrou plochu, která se zdála nekonečná, začala nadšeně štěkat.

„To je Atlantský oceán, Grace,“ vysvětlila Ela. „Je tak velký, že se ani nedá dohlédnout jeho konec.“

Grace opatrně přišla k vodě. První vlna jí olízla tlapky a byla tak studená, že Grace poskočila dozadu. Ale pak si všimla, jak si ostatní psi hrají ve vlnách, a rozhodla se být statečná. Pomalu vešla do vody a brzy už radostně skákala přes malé vlnky.

Na pláži potkaly místního psa jménem Carlos, který Grace ukázal, jak stavět hrady z písku pomocí tlapek. Společně postavili celé město z písku, zatímco Ela sbírala krásné mušličky.

Třetí den se Grace a Ela vydaly na horu Corcovado, kde stojí obrovská socha Krista Spasitele. Jely malým vláčkem, který je vezl strmě do kopce tropickým pralesem.

„Podívej se na ty krásné motýly, Grace!“ ukazovala Ela na pestré tvory, kteří poletovali kolem. Grace se snažila jednoho chytit, ale byli příliš rychlí.

Když dorazily nahoru, Grace zůstala stát s otevřenou tlamičkou. Socha byla tak vysoká, že Grace musela hodně zaklonit hlavu, aby viděla její vrchol.

„Je vysoká třicet osm metrů,“ řekla Ela. „To je jako patnáct žiraf postavených na sebe!“

Grace si představila tu spoustu žiraf a začala se smát svým způsobem – malým štěkáním, které znělo jako chichotání.

Čtvrtý den podnikly výlet k vodopádům Iguazu na hranicích s Argentinou. Grace nikdy neslyšela tak hlasitý zvuk – voda padala z obrovské výšky a dělala strašný rachot.

“Vodopádů je přes dvě stě!“ vysvětlila Ela. Grace začala počítat: „Jeden, dva, tři…“ ale brzy se ztratila, protože jich bylo opravdu příliš mnoho.

Když stály na vyhlídce, objevila se nádherná duha nad vodopády. Grace si myslela, že je to most pro víly, a začala na duhu štěkat, jako by je zvala k sobě.

Potkaly také skupinu malých opic, které jim ukázaly nejlepší místa pro pozorování vodopádů. Jedna opička dokonce Gracii předvedla, jak se správně šplhá po stromech – i když Grace jako pejsek nebyla v lezení zrovna nejlepší.

Poslední den v Brazílii strávily v amazonském pralese. Grace byla fascinována všemi zvuky – cvrčením cikád, voláním papoušků a šuměním listí ve větvích.

Potkaly průvodce jménem Miguel, který jim ukázal různé rostliny a zvířata. Grace se seznámila s lenochodem, který se pohyboval tak pomalu, že si myslela, že spí s otevřenýma očima.

„Někdy je dobré dělat věci pomalu,“ řekla Ela. „Pak si jich víc užijeme.“

Grace si to zapamatovala a od té chvíle začala pozorovat motýly s větší trpělivostí.

Když nadešel čas odletu, Grace a Ela se cítily trochu smutně. Brazílie se jim tolik zalíbila! Ale věděly, že doma na ně čekají další dobrodružství.

V letadle Grace usnula s hlavou v Elině klíně a snila o tanci samby, o vlnách na Copacabaně a o všech nových přátelích, které potkaly.

„Kam pojedeme příště, Grace?“ zašeptala Ela.

Grace ve spánku zamávala ocáskem – už se nemohla dočkat dalšího dobrodružství se svou nejlepší kamarádkou.

Ohodnotit tuto pohádku

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *