Poslouchaná verze pod pohádkou 🎧

Malé hnědé kudrnaté štěňátko Grace plemene Maltipoo se vzrušeně otřáslo, když společně s Elou vystoupily z letadla na Islandu. Vítr jí načechrával hebkou srst a foukal tak silně, že málem spadla!

„Podívej, Grace!“ zvolala Ela a ukázala na kouřící zemi v dálce. „To jsou slavné islandské gejzíry!“

Grace naklopila hlavu a zavrtěla ocáskem. Voda, která vyskakuje ze země? To musela vidět na vlastní oči!

Když dorazily k prvnímu gejzíru, Grace opatrně přičichla k teplé zemi. Najednou – ŠPLÓÓÓUCH! – obrovský sloup vody vystřelil vysoko do vzduchu. Grace tak vyskočila, že málem přeletěla Elu!

„Haf! Haf!“ štěkala vzrušeně. Myslela si, že si země hraje na schovku s vodou. Voda se schovala hluboko dole a pak vyskočila ven, aby překvapila všechny návštěvníky!

Grace seděla a čekala. Čekala a čekala. A pak to přišlo znovu – ŠPLÓÓÓUCH! Tentokrát byla připravená a radostně poskakovala kolem tryskající vody.

„Pojď, Grace,“ zasmála se Ela. „Máme toho dnes ještě tolik vidět!“

Další zastávkou byla Modrá laguna. Grace nemohla uvěřit vlastním očím – uprostřed černých sopečných kamenů se třpytil bazén s vodou tak modrou jako obloha. Z vody stoupala pára jako z kouzelného hrnce.

Ela vzala Grace do náruče a opatrně vstoupila do teplé vody.

„Je to jako ve vaně,“ pomyslela si Grace, „ale tisíckrát větší!“

Kolem nich padal jemný sníh, ale voda byla úžasně teplá. Grace se plavila na Elině ruce a sledovala vločky, jak tají ještě předtím, než dopadly na hladinu. Nikdy předtím nebyla ve vodě uprostřed zimy a necítila zimu!

Po koupeli vyrazily k ledovcům. Grace zírala s otevřenou tlamičkou. Před nimi se tyčily obrovské hory z ledu – některé byly bílé, jiné modré jako safír, a některé dokonce měly černé pruhy.

„Ty jsou větší než všechny domy ve městě dohromady!“ žasla Grace.

Nejkrásnější byla ledovcová laguna Jökulsárlón. V černé vodě plavaly obrovské kusy ledu jako křišťálové lodě. Grace pozorovala, jak se pomalu pohybují a třpytí se ve slunci.

„Haf!“ zaštěkala náhle. Na jedné ledové kře sedělo tulení mládě! Grace chtěla být přátelská, ale tuleň jen zamával ploutví a zmizel ve vodě.

Na zpáteční cestě potkaly malého chlupatého poníka. Grace si nejdřív myslela, že je to obrovský pes! Tentokrát si ale všimla kopýtek.

„To je islandský poník,“ vysvětlila Ela. „Žijí tady už stovky let.“

Poník byl menší než většina koní, které Grace znala, a měl dlouhou hřívu, která mu padala přes oči. Grace se k němu opatrně přiblížila. Poník sklonil hlavu a oni se očichali nos na nos. Stali se okamžitě přáteli!

Poník je vzal na krátkou projížďku po černé sopečné pláži. Grace seděla v Elině náručí na poníkových zádech a cítila se jako princezna na dobrodružné výpravě.

Večer, když se Grace s Elou tulily v útulné chatce, Grace usínala s hlavou plnou zázraků. Viděla vodu tančící ze země, koupala se v modrém kouzelném jezírku, obdivovala ledové hory a dokonce se spřátelila s chlupatým poníkem.

„Island je země, kde se každý den dějí zázraky,“ zašeptala Ela a pohladila Grace po kudrnaté srsti.

Grace spokojeně zamručela. Už se nemohla dočkat, kam je jejich další cesta zavede.