Poslouchaná verze pod pohádkou 🎧

V malém bytě plném slunečního světla žila mladá žena jménem Ela se svou úplně novou kamarádkou – malou fenkou Grace. Grace byla roztomilé Maltipoo štěňátko s nádhernou zlatavě zrzavou kadeřavou srstí, která se vlnila při každém pohybu, a malinkými černými očky jako korálky. Na hrudi měla bílou skvrnu, která vypadala jako malé srdíčko.

Grace byla teprve tři měsíce stará a všechno na světě pro ni bylo velkým překvapením. Když poprvé vstoupila do Elina pokoje, zůstala stát u dveří a jen civěla. Všechno bylo tak obrovské! Postel vypadala jako hora, skříň jako vysoká budova a koberec pod jejíma tlapkama byla nejměkčí věc, kterou kdy pocítila.

„Ahoj, Grace,“ řekla Ela jemně a sedla si na zem. „Vítej doma.“

Grace naklonila malou chlupatou hlavičku a nevěděla, co má dělat. Ela vydávala podivné zvuky, kterým nerozuměla. Opatrně udělala jeden krůček dopředu – její malé tlapky sotva slyšitelně klapaly po podlaze – pak druhý, až konečně došla k Ele.

„Jsi tak krásná, a maš nádhernou zlatavou srst,“ šeptala Ela a velmi jemně pohladila Grace po hlavičce. Grace nikdy necítila tak laskavý dotek. Zavřela očka a spokojeně zabručela.

Po několika týdnech se Grace konečně dostala na svou první skutečnou procházku. Ela jí připnula nové červené vodítko s obojkem, který byl měkký a pohodlný. Grace si nejdřív nebyla jistá – co to má na sobě? Ale Ela vypadala tak nadšeně, že Grace pochopila, že se děje něco vzrušujícího.

„Půjdeme ven, Grace!“ řekla Ela a ukázala na dveře.

Grace už znala slovo „ven“ – znamenalo dobrodružství! Když vyšly z domu, Grace nemohla uvěřit svým očím. Svět byl obrovský! Všude byly nové vůně, zvuky a věci k prozkoumání.

Nejdříve Grace nevěděla, jak se na vodítku pohybovat. Snažila se běžet všemi směry najednou – k tomu zajímavému stromu, k té voňavé trávě, k těm podivným šedým kamenům na zemi. Její zlatavá srst se třepotala ve větru jako malé vlajky.

„Pomalu, Grace,“ smála se Ela. „Budeme mít čas na všechno.“

Ale Grace byla tak nadšená! Každý krok přinášel nové objevy. Asfalt pod tlapkami byl tvrdší než koberec doma, ale zajímavě se ohříval na slunci. A ty vůně! Tolik různých vůní najednou – jiní psi, lidé, rostliny, jídlo z nedaleké restaurace.

Grace skákala nadšením. Její malé tlapky se sotva dotýkaly země – vypadala, jako by tancovala. Růžový jazýček jí kmital vzrušením a kadeřavá srst se vlnila při každém poskoku.

„Hodná holka, Grace!“ pochválila ji Ela, když Grace konečně pochopila, že má jít vedle ní, ne táhnout všemi směry.

Pro Grace bylo nejúžasnější, když potkaly jiného psa. Byl obrovský – asi desetkrát větší než ona! Grace zůstala stát a jen na něj zírala. Jak může být něco tak velkého, byt také pes jako ona?

Ela se zasmála. „To je také pes, Grace. Jen je větší.“

Grace opatrně přišla blíž. Velký pes naklonil čumák, aby ji lépe poznal, a Grace pocítila jeho teplý dech. Nebyl nebezpečný – jen jiný!

Po dlouhé procházce byla Grace unavená, ale šťastná. Její malé tlapky už bolely a zlatavé chlupy byly trochu rozcuchané od větru. Když dorazily domů, Grace si konečně uvědomila, jak moc miluje svůj malý košíček.

Ela jí sundala postroj a Grace se protáhla. Svoboda! Ale pak si uvědomila něco ještě lepšího – byla doma s Elou.

„Byla jsi dnes úžasná, Grace,“ řekla Ela a objala malé štěňátko. „Jsem na tebe tak pyšná.“

Grace nerozuměla všem slovům, ale rozuměla lásce v Elině hlase. Přitulila se k ní svou měkkou zlatavou srstí a spokojeně zabručela.

Večer si Grace lehla do své postýlky a dívala se na Elu, jak čte knihu. Nevěděla, co dělá, ale vypadala spokojená a v bezpečí. Grace zavřela očka a spokojeně usnula, se vzpomínkou na svou první velkou procházku. Těšila se na zítřejší dobrodružství.

Svět byl stále plný záhad, ale s Elou po boku a s červeným vodítkem připraveným na další výlet, Grace věděla, že každý den bude přinášet něco nového a úžasného.