Poslouchaná verze pod pohádkou 🎧

V útulném bytě žil malý Jack Russell teriér jménem Rocky se svou paničkou Katrin. Rocky byl odvážný pes, který se nebál bouřky, velkých psů ani hlasité hudby. Ale byla jedna věc, která ho dokázala vyděsit k smrti – robotický vysavač jménem Robo.

Robo byl malý, kulatý a černý přístroj, který každé ráno objížděl byt a vysával prach. Pro Katrin byl Robo užitečným pomocníkem, ale pro Rockyho to byl strašlivý monster!

Všechno začalo ten den, kdy Katrin Robo poprvé zapnula. Rocky spal poklidně na svém oblíbeném místě u okna, když náhle uslyšel podivný bzučivý zvuk. Otevřel oči a uviděl něco, co ho úplně vyděsilo – černá věc se pohybovala po podlaze sama od sebe!

„GRRRR! HAF HAF HAF!“ začal štěkat Rocky ze všech sil. Skočil na gauč a schoval se za polštáře. „Katrin! Katrin! Nějaký podivný tvor napadl náš domov!“

Katrin se zasmála. „To není žádný tvor, Rocky. To je jen robotický vysavač. Pomáhá mi uklízet.“

Ale Rocky nebyl přesvědčený. Sledoval Robo zpoza polštářů a viděl, jak se ten „monster“ plíží po bytě, požírá všechny drobky a prach. „Určitě požere i mě!“ myslel si Rocky děsivě.

Od toho dne se každé ráno opakovala stejná scéna. Jakmile Katrin zapnula Robo, Rocky začal panikařit. Skákal na stůl, na židle, na postel – kamkoli, kde byl v bezpečí před tím bzučícím monstrem.

Jednou se Rocky schoval do koupelny a zavřel za sebou dveře. Seděl za toaletou a třásl se strachy, zatímco venku slyšel to hrozné bzučení.

„Můj chudák Rocky,“ povzdychla si Katrin. „Musím mu nějak pomoct.“

Katrin měla nápad. Večer, když byl Robo vypnutý a stál tiše v rohu, vzala Rockyho na ruce a pomalu se k němu přiblížila.

„Podívej se, Rocky,“ řekla jemně. „Robo spí. Není nebezpečný. Je to jen stroj, který mi pomáhá.“

Rocky opatrně čichal ve směru Robo. Nevoněl jako živý tvor. Voněl jen jako… no, jako věc.

„Můžeš se ho dotknout,“ povzbudila ho Katrin. „Je vypnutý, nemůže ti ublížit.“

Rocky velmi opatrně natáhl tlapku a dotknul se Robo. Byl studený a tvrdý. Neměl srst ani teplé tělo jako živý tvor.

Následující den Katrin zkusila něco jiného. Před zapnutím Robo se s Rockym posadila na podlahu a vysvětlila mu: „Rocky, teď zapnu Robo. Ale ty se nemusíš bát. Sedni si vedle mě a uvidíš, že ti neublíží.“

Rocky se třásl, ale důvěřoval své paničce. Katrin zapnula Robo a ten začal svou obvyklou cestu po bytě. Rocky se tisknul k Katrin, ale tentokrát neutekl.

„Podívej se,“ řekla Katrin. „Robo jen jede a vysává prach. Když narazí na překážku, otočí se a jede jinam. Není to živý tvor, Rocky. Je to jen pomocník.“

Rocky pozoroval Robo celých deset minut. Viděl, jak narazil do nohy stolu a otočil se. Jak objel kolem květináče. Jak opatrně objížděl Rockyho misku s vodou.

„Vlastně… není tak strašný,“ pomyslel si Rocky.

Den za dnem se Rocky cítil trochu odvážnější. Nejdřív sedával na gauči a pozoroval Robo. Pak si sedal na zem, ale v bezpečné vzdálenosti. Nakonec dokonce chodil po bytě současně s Robo, ale pořád si dával pozor.

Jednoho dne se stalo něco neočekávaného. Rocky hrál se svým míčkem a ten se mu zakutálel přímo před Robo. Normálně by Rocky nechal míček být, ale tentokrát byl už docela odvážný.

Pomalu se přiblížil k Robo a natáhl tlapku pro míček. Robo se zastavil! Měl senzory, které rozpoznaly, že je v cestě nějaká překážka.

„Aha!“ pochopil Rocky. „Robo se mě vlastně bojí taky! Zastaví se, když jsem mu v cestě!“

Od té chvíle už Rocky neměl strach. Dokonce si začal s Robo hrát – schválně mu stál v cestě a sledoval, jak se otáčí a hledá jinou cestu.

Katrin byla na svého malého hrdinu pyšná. „Vidíš, Rocky? Někdy to, čeho se bojíme, vůbec není tak strašné, jak si myslíme. Stačí být odvážný a pokusit se to pochopit.“

Rocky se naučil důležitou lekci – strach často pramení z neznalosti. Když něčemu nerozumíme, připadá nám to děsivé. Ale když se snažíme pochopit, co nás děsí, často zjistíme, že to vlastně není tak hrozné.

A Robo? Ten se stal Rockyho tichým přítelem, který každé ráno tiše uklízel jejich domov.