Poslouchaná verze pod pohádkou 🎧

Daleko za zeleným lesem, v malé vesničce, žil veselý pes jménem Max. Byl to Jack Russell teriér s bílou srstí a hnědými skvrnami kolem očí, které mu dávaly nezbedný výraz. Max miloval svůj domov u lesa – každé ráno běhal po loukách, štěkal na veverky a objevoval nová místa mezi vysokými stromy.

Ve stejnou dobu, stovky kilometrů daleko ve velkém rušném městě, žil jiný Jack Russell teriér jménem Rocky. Rocky byl menší než Max, ale o to odvážnější. Měl krásnou černou skvrnu na levém uchu a žil se svou milovanou paničkou Kateřinou, kterou všichni jmenovali prostě Katrin. Katrin byla malířka a Rocky často sedával vedle jejího malířského stojanu, pozoroval, jak vznikají barevné obrazy.

Jednoho slunečného dne se Katrin rozhodla, že potřebuje inspiraci pro své obrazy. „Rocky, pojedeme na výlet do přírody!“ oznámila mu. Rocky nadšeně štěkal – konečně uvidí něco jiného než asfalt a vysoké budovy.

Katrin naložila své malířské potřeby do auta a společně s Rockym vyrazili směrem k lesu. Zaparkovali na kraji vesnice, kde žil Max, a vydali se pěšky po lesní stezce.

Rocky byl úplně okouzlený. Tolik nových vůní! Tolik zajímavých zvuků! Běhal sem a tam, čichal k dubům a bukům, až se náhle dostal z dohledu Katrin.

„Kde jsem to?“ zavrčel si Rocky, když si uvědomil, že je sám uprostřed neznámého lesa. Právě v tu chvíli uslyšel štěkot a z křoví vyskočil Max.

„Ahoj! Kdo jsi? Ještě jsem tě tady neviděl!“ zaštěkal Max vesele.

„Já jsem Rocky a… jsem trochu ztracený,“ přiznal se nový příchozí. „Jsem z města a přijel jsem sem s mojí paničkou Katrin.“

Max se rozjaří. „Město? To musí být úžasné! Vyprávěj mi o tom! Já jsem Max a znám každý kousek tohoto lesa.“

Oba psi si sedli pod velký dub a začali si povídat. Rocky vyprávěl o městě – o vysokých budovech, které sahaly až do nebe, o rušných ulicích plných aut a lidí, o parcích, kde si hrál s jinými psy, a o Katrin, která malovala nejkrásnější obrazy na světě.

„A víš co je nejlepší?“ říkal Rocky s třpytícíma se očima. „Katrin mi každý večer čte pohádky a já se s ní můžu procházet po nákupních centrech, kde jsou obchody plné hraček!“

Max zase vyprávěl o svém životě v přírodě – o tom, jak každé ráno vstává s prvními paprsky slunce, jak honí motýly na louce, jak objevuje skrytá místečka v lese a jak v zimě staví sněhuláky se svou rodinou.

„Ale to nejlepší je,“ říkal Max nadšeně, „že znám každou veverku v okolí a vím, kde rostou nejsladší lesní jahody!“

Psi si povídali tak dlouho, že si ani nevšimli, jak čas letí. Náhle uslyšeli volání: „Rocky! Rocky, kde jsi?“ a „Max! Maxi, pojď domů!“

„To je Katrin!“ vykřikl Rocky.

„A to je moje rodina!“ odpověděl Max.

Oba psi se smutně podívali na sebe. Stali se nejlepšími přáteli za tak krátkou dobu.

„Budu na tebe myslet,“ řekl Rocky.

„A já na tebe,“ odpověděl Max. „Ale víš co? Možná se ještě někdy uvidíme!“

Objali se psím způsobem a každý běžel ke svému domovu.

Katrin našla Rockyho a divila se, proč vypadá tak šťastně. Rodina našla Maxe a také si všimla jeho dobré nálady.

Od toho dne Rocky často přemlouval Katrin, aby jeli do lesa, a Max se často díval směrem k vesnici, kde doufal, že uvidí auto s návštěvníky z města.

A víte co? Asi za měsíc se skutečně zase setkali! Katrin se totiž zamilovala do krásné přírody a rozhodla se, že bude jezdit malovat do lesa každý týden. A tak začalo krásné přátelství nejen mezi Maxem a Rockym, ale i mezi jejich rodinami.

Maxovi rodiče se spřátelili s Katrin a někdy dokonce navštěvovali město, kde Rocky s pýchou ukazoval svému vesnickému příteli všechny své oblíbené městské kouty.

A tak se stal zázrak – dva psi z různých světů se stali nejlepšími přáteli navždy.