V malém městečku Hodinov žil chlapec jménem Tomáš. Tomáš byl docela obyčejný kluk – chodil do třetí třídy, rád jezdil na kole a miloval příběhy o dinosaurech. Jen jedna věc byla na Tomášovi zvláštní – byl hrozně zvědavý na to, jak svět vypadal dávno předtím, než se narodil.

Jednoho podzimního dne, když se vracel ze školy, všiml si něčeho neobvyklého. Na starém opuštěném nádraží, kolem kterého chodil každý den, stál najednou vlak. Nebyl to ale obyčejný vlak. Jeho lokomotiva byla celá zlatá a místo kouře z ní vycházely barevné jiskřičky. Na boku lokomotivy byly velké hodiny, jejichž ručičky se točily pozpátku.

Tomáš se zvědavě přiblížil. Dveře jednoho z vagónů se náhle otevřely a v nich stál starý pán s dlouhými bílými vousy, oblečený v uniformě průvodčího.

„Nastupovat, prosím! Kouzelný vlak do minulosti právě odjíždí!“ zavolal na Tomáše.

„Do… minulosti?“ zeptal se Tomáš překvapeně.

„Přesně tak, mladý muži. Tento vlak cestuje časem. Kam by ses chtěl podívat?“ usmál se průvodčí.

Tomáš nemusel dlouho přemýšlet. „K dinosaurům!“ vyhrkl nadšeně.

„Výborná volba,“ přikývl průvodčí a pomohl Tomášovi nastoupit. „Období křídy, sem s tím! Držte se, bude to trochu drncavá jízda!“

Průvodčí zatáhl za velkou páku a vlak se dal do pohybu. Nejprve jel pomalu, ale pak začal nabírat rychlost. Kola klapala čím dál rychleji, krajina za okny se rozmazala a najednou… Bum! Vlak se prudce zastavil.

„Stanice pravěk, vystupovat!“ oznámil průvodčí.

Tomáš vyhlédl z okna a nemohl uvěřit svým očím. Místo městečka se všude kolem rozkládala divoká džungle s obrovskými stromy a bujnými kapradinami. A tam, u jezera na mýtině, se procházel skutečný dinosaurus!

„To je triceratops,“ zašeptal Tomáš užasle.

„Přesně tak,“ přikývl průvodčí. „Můžeš vystoupit a podívat se zblízka, ale ničeho se nedotýkej a buď tiše.“

Tomáš opatrně vystoupil z vlaku a připlížil se blíž k dinosaurovi. Triceratops byl ještě větší, než si představoval. Pokojně okusoval listy z nízkých stromů a vůbec si Tomáše nevšímal.

Náhle ale země zaduněla. V dálce se objevil tyranosaurus rex! Tomáš se vyděsil, ale průvodčí ho rychle zatáhl zpět do vlaku.

„Rychle pryč!“ zavolal a zatáhl za páku.

Vlak se znovu rozjel a opět se rozmazala krajina za okny. Tentokrát se zastavili ve starém Egyptě. Tomáš viděl pyramid v době, kdy ještě zářily bílým vápencem. Pak navštívili středověký hrad, kde se právě konal rytířský turnaj. Nakonec průvodčí zastavil v době, kdy byli jeho rodiče ještě děti.

„Vidíš toho chlapce tamhle na hřišti?“ ukázal průvodčí. „To je tvůj tatínek, když byl stejně starý jako ty teď.“

Tomáš nevěřícně zíral na malého kluka, který se houpal na houpačce. Opravdu to byl jeho táta! Měl stejný úsměv a stejný způsob, jakým si odhrnoval vlasy z čela.

„Můžu si s ním hrát?“ zeptal se Tomáš dychtivě.

Průvodčí zavrtěl hlavou. „To bohužel nejde. Minulost můžeme pozorovat, ale nemůžeme do ní zasahovat. Každá změna by mohla mít vážné následky pro budoucnost – tedy pro tvůj čas.“

Tomáš trochu smutně přikývl. Chápal, proč nemůže změnit minulost, ale stejně by si rád s malým tatínkem pohrál.

„Je čas vrátit se domů,“ řekl jemně průvodčí a naposledy zatáhl za páku.

Tomáš zavřel oči během poslední divoké jízdy a když je znovu otevřel, stál vlak opět na opuštěném nádraží v městečku Hodinov. Slunce už zapadalo a Tomáš věděl, že musí domů.

„Děkuji za úžasný výlet,“ rozloučil se s průvodčím.

„Rádo se stalo,“ usmál se starý pán. „A pamatuj – minulost je krásná na pozorování, ale žít musíme v přítomnosti.“

Když se Tomáš večer vrátil domů, objal svého tatínka pevněji než obvykle.

„Co se děje, Tome?“ zasmál se táta překvapeně.

„Nic,“ odpověděl Tomáš s úsměvem. „Jen jsem rád, že tě mám tady a teď.“

Tu noc se Tomášovi zdály krásné sny plné dinosaurů, pyramid a rytířů. A také o tajemném kouzelném vlaku, který možná jednoho dne znovu přijede na opuštěné nádraží v Hodinově. Ale do té doby se Tomáš rozhodl užívat si každý den v přítomnosti – protože i ta se jednou stane minulostí.