Poslouchaná verze pod pohádkou 🎧

Na malém hospodářství, kde slepice kdákaly, krávy bučely a koně skákali po zelené louce, žilo malé růžové prasátko jménem Chrochtík. Lišilo se od svých bratrů a sester – místo aby si užívalo kaluže bláta a chutné krmivo, Chrochtík trávil hodiny pozorováním oblohy.

„Co tam vidíš?“ ptala se ostatní prasátka, když ho přistihla s hlavou zdviženou vzhůru.

„Dívám se na ptáky,“ odpovídal Chrochtík. „Jsou tak svobodní! Létají, kam se jim zachce, vidí celý svět z výšky… A my jsme tady připoutaní k zemi.“

Rodiče-prasata jen kroutili hlavami: „Náš Chrochtík zase fantazíruje.“

Ale sen prasátko neopouštěl. Každou noc se mu zdálo, jak roztahuje velká růžová křídla a vzlétá vysoko-vysoko, létá nad lesy a horami, přelétá oceány a nahlíží do dalekých zemí.

Jednoho dne, když se probudil za úsvitu, Chrochtík se rozhodl.

„Najdu způsob, jak létat!“ prohlásil odhodlaně, i když ho nikdo neslyšel.

Nejprve Chrochtík zkusil skákat z malého kopce, mával předními nožkami, ale místo letu pokaždé získal jen hroudu bláta na rypáčku. Potom se pokoušel přivázat si na záda větve stromů, ale ty byly příliš těžké a lámaly se. Peří sebrané u kurníku také nepomohlo – rozlétlo se při nejmenším závanu větru.

Zvířata na farmě se začala posmívat podivínovi. „Prasata nelétají! Copak to nevíš?“ posmíval se starý kohout. „Raději se nauč dobře rýt v zemi – to je tvé poslání!“

Ale Chrochtík byl tvrdohlavý. Večer, když všichni obyvatelé farmy usínali, vplížil se k velkému farmářskému domu a nahlížel do okna, kde farmářova dcera Maruška často četla knížky před spaním. Tak se dozvěděl o horkovzdušných balonech, vzducholodích a letadlech.

„Když lidé vynalezli tolik způsobů létání, tak já to také dokážu!“ myslel si Chrochtík.

Jednou na farmu přijeli hosté – příbuzní farmáře z města. Jejich syn, malý Petřík, přivezl s sebou velkého barevného draka. Chrochtík okouzleně pozoroval, jak jasný drak krouží na obloze, držený jen tenkou nití. Tu noc prasátko dlouho nemohlo usnout. A ráno Chrochtík našel na dvoře Petříkem zapomenutého draka! Chlapec odjel a hračka zůstala.

Chrochtík dlouho prohlížel draka a pak se v jeho hlavě zrodil nápad. Několik dní prasátko tajně pracovalo ve stáji. Sbíralo lehké větve, spojovalo je pomocí vinné révy, a pak pokrylo rám velkým kusem staré plachty, kterou našlo na půdě. Vznikl obrovský létající drak – dostatečně velký, aby unesl malé prasátko.

Když bylo vše připraveno, Chrochtík počkal na větrný den. Přivázal se k drakovi provazem a běžel ze všech sil proti větru. Drak se vznesl do vzduchu, ale prasátko bylo příliš těžké – konstrukce se sotva odlepila od země.

Náhle přiletěl silný poryv větru. Drak prudce škubl vzhůru a vzal s sebou překvapené prasátko!

Chrochtík vzlétl! „Já létám! Já skutečně létám!“ kvičel nadšením a strachem zároveň.

Všechna zvířata na farmě vyběhla ze svých ohrad a s údivem sledovala, jak malé růžové prasátko krouží na obloze na podomácku vyrobeném drakovi.

„Podívejte! Chrochtík létá!“ kdákaly slepice.

„Neuvěřitelné!“ bučely krávy.

„To je ale prasátko!“ ržáli koně.

Vítr vzal Chrochtíka a nesl ho nad farmou, pak nad sousední vesnicí, pak nad lesem…

Svět se ukázal být tak velký a krásný! Prasátko vidělo řeky, které se třpytily na slunci jako stříbrné stuhy, zelené koberce lesů, barevné záplaty polí a vzdálené hory na horizontu.

„Měl jsem pravdu! Létání je ten nejúžasnější pocit na světě!“ myslel si Chrochtík, naplněný štěstím.

Ale postupně vítr utichl a drak začal pomalu klesat. Přistál na mýtině nedaleko farmy. Chrochtík byl trochu smutný, že let skončil, ale jeho srdce překypovalo radostí – vždyť se mu splnil sen!

Když se prasátko vrátilo domů, přivítali ho jako hrdinu.

I starý kohout souhlasně pokyvoval hlavou.

„Dokázal jsi, že umíš létat, Chrochtíku,“ řekl farmář a podrbal prasátko za uchem. „To byl nejodvážnější čin, jaký jsem kdy na této farmě viděl.“

Od toho dne Chrochtík často pouštěl svého draka a létal nad okolím, zatímco ostatní zvířata ho nadšeně pozorovala. A také začal vyrábět malé létající draky pro prasátka, která také snila o tom, že uvidí svět z ptačí perspektivy.

A i když Chrochtík neobletěl celý svět, jak původně snil, pochopil velmi důležitou věc: když opravdu věříš svému snu a usilovně pracuješ na jeho splnění, určitě se najde způsob, jak udělat nemožné možným. I když jsi jen malé prasátko s velkým snem o křídlech.